Z deníku víly - 27.3.2020

27.03.2020

Parkuji u domu a jsem ráda, že jsem doma, asi ještě víc než dřív. Rouška a rukavice jsou výbavou, na kterou si asi rychle nezvyknu. Až vyndám nákup, oboje si sundám a bude klid. Uvolněný pramen vlasů mě šimrá na tváři a já automaticky zvedám ruku, abych ho dala pryč když mi zazní v hlavě hlas naší asistentky při praktikách z radiofarmak: nezapomeňte se vždy chovat tak, jako kdyby vaše rukavice byly kontaminované. No páni, náš mozek je fakt neuvěřitelný! Dávno zasunutá replika, kterou bych určitě nečekala a k situaci vlastně velmi sedí. 

Asi nejsem sama, kdo podobné události, jakých jsme dnes svědky, nikdy nezažil a vlastně ani nikdy nepředpokládal, že by se to kdy stalo. Jsem nicméně vděčná za vše,co se aktuálně ukazuje, vidíme věci, které bychom jinak neviděli a nebo ne tak zjevně. Média sleduji málo, ovšem včera jsem prolistovala pár článků ze světa a nemohla jsem se neptat, jestli si toho všiml ještě někdo další. Shodneme se pravděpodobně na tom, že peníze, se kterými hospodaří státy, jsou peníze vybrané od daňových poplatníků, ačkoliv je to možná velmi jednoduchý pohled na věc. Čekalo by se, že se s nimi bude nakládat tak, aby to bylo ku prospěchu celku. Jak je možné, že se investují peníze do vesmírných programů, zbrojení, pokusů ovlivnit počasí, ovšem lékaři si v těch samých státech, které mají podobný arzenál, vyrábí ochranné obleky z pytlů na odpadky? Kdo má mandát rozhodnout o tom, že investice do prostředků, které mají potenciál zničit lidský život či náš ekosystém, jsou vyšší, než investice do opatření, která umožní životy a ekosystém zachovat? Jsem jediná, kdo si klade tyto otázky? Není načase vyvozovat z rozhodnutí těch, kteří si realizují své touhy ovládat a poměřovat si se svými protějšky pindíky, důsledky? Že se to děje bylo dlouho jasné, ovšem dokud nejde o život, jen málo lidí se chce angažovat. S největší pravděpodobností většině z nás ani teď nejde o život. Ovšem pokud nezačneme dávat otázky, trvat na odpovědích a hlavně nezačneme svou energií podporovat tvorbu jiné reality, až příště půjde o život, může na tohle vše být pozdě. Poslechneme ten jemný budíček?