Z deníku víly EPILOG

20.03.2020

Mnoho roků jsem chtěla psát klasický blog formou postřehů z každodennosti, příběhů a myšlenek v krátkých článcích. Vlastně jsem se k tomu nikdy nedostala, ať již mě zastavoval nedostatek času, pochyby o zájmu čtenářů, či neochota být vidět. Tyto dny mě to nicméně stále tahá k psaní a myšlenka na krátké a častější blogy je tak intenzivní, že jsem jí podlehla. 

Když jsem přemýšlela o názvu, který by tyto články odlišil od jiných, napadlo mě "O čem sním".  Podobnost s knihou, kterou jsem kdysi zaznamenala, mě však odradila. Před pár roky jsem si nalepila na auto samolepku "Pozor, víla za volantem". Samozřejmě jsem tím absolutně nezamýšlela hodnotit své řidičské dovednosti, protože si myslím, že řídím dobře a fakt, že mám občas problém vejít se do parkovacích míst, jejichž velikost se nezměnila od dob trabantů, na tom nic nemění. I tak se ovšem v okruhu blízkých lidí tato přezdívka vžila a vlastně tomu trochu rozumím. Mé interakce s okolním světem, zejména světem techniky, jsou předmětem mnoha humorných příhod. 

Původně jsem si říkala, že vás v této době budu svým psaním bavit, ať si smíchem neprodlužují život jen ti, které potkávám fyzicky. Ovšem dnes ráno mi tak přišlo, že to není zdaleka to jediné, co mohu sdílet. Mé interakce s realitou, která je za tou technickou, jsou také předmětem mnoha příhod, humor v nich samozřejmě nechybí, ovšem je spíše průvodním jevem, než hlavním smyslem. Před mnoha lety mě pár lidí považovalo za blázna a ani ti, kteří stáli blízko často nevěřili, že mé pohledy na věci okolo jsou reálné, že mé vize jsou realizovatelné. V některých případech to trvalo roky, než se vše fyzicky ukázalo a poskládalo, ovšem dělo se to. A vize a jejich realizace je jedna z věcí, které mě opravdu baví. Baví mě zkoumat, jak věci fungují, jak se co tvoří, baví mě hrát si s tím. 

Je teď ten správný čas na hru? Vždy je ten správný čas na hru. Život je hra. A čím více lidí se podaří k této společné hře pozvat, tím lépe. Není co ztratit, lze jedině získat. 

Ve včerejším článku jsem psala o tom, co nám v tuto chvíli může pomoci přežít ve zdraví a v pohodě. Celá tato epidemie je z mého úhlu pohledu mnohem více epidemií mediální, než virovou. Prakticky od konce ledna je u nás toto téma přítomno v médiích každý den. Zajímalo by mě, jaká by byla situace bez každodenní dávky těchto informací, což bohužel nezjistíme. Žijeme něco, co jsme si vytvořili,  je možné s tím však dále pracovat. Od minulého týdne mi přichází výzvy k bdělosti. V uplynulých hodinách a dnech jsem se tedy ptala, na co se zaměřit. 

V tuto chvíli naše volby již tvoří budoucnost, kterou budeme žít za pár měsíců. Koukněte se dobře na informace, které potkáváte. Já potkávám mnoho informací o ekonomické krizi, velkých dopadech na všechny. Peníze jsou citlivé téma. Mít je či nemít znamená pro mnoho z nás žít či nežít, takže je to pochopitelné. Ráda bych vám na tomto místě nabídla trochu jiný pohled na věc. 

Je jisté, že finanční realita se totálně změní. Burzy bijí na poplach, podobně jako investoři a akcionáři. Věděli jste, že pro mnoho velkých společností není priorita nabízet zboží a služby tak, aby vše fungovalo co nejlépe pro nás? Vždy jsem si myslela, že taková společnost prostě funguje tak nejlépe, jak může a na konci roku se zisk, který vytvoří rozdělí mezi akcionáře. To je ovšem predikce z mé reality, nikoliv z finanční reality. Cílem těchto velkých společností je vytvořit zisk, který akcionáři požadují a na manažerech je, aby to dokázali a je na nich, jak toho dosáhnou. 

Jste s realitou, ve které peníze tečou k těm, kdo levně nakupují a draze prodávají spokojeni? Jste spokojeni s realitou, ve které je velké bohatství soustředěno v rukou lidí, kteří chtějí mít stále víc, bez ohledu na druhé? Co když tato situace je pro nás příležitost tohle změnit? Co když peníze mají svou inteligenci a existuje cesta, jak jejich toky přeskládat?  

Pojďme si s tím hrát. Přestaňme posilovat iluzi nedostatku. Pusťme potřebu udržet finanční realitu, která tady vždy byla (a pro většinu lidí nefungovala) a pojďme tvořit finanční realitu, jaká tady ještě nikdy nebyla. Jaká by byla vaše realita, kdyby nebylo limitů? Co byste dělali? Jakými cestami byste tvořili peníze? Jaké dary můžete přinést světu? Jaké by to byla vědět, že o vás bude vždy postaráno? Jaké by bylo cítit, že jste podporovaní, za všech okolností? Tohle je to, co stojí za to posilovat. A výsledek mých včerejších uvědomění. 

Díky úvodu je dnes příspěvek delší, než bude zvykem. Vyprávění o tom, jak jsem poprvé šla nakupovat do LIDLU s vozíkem, tedy vlastně nešla, protože se mi ho nepodařilo odpojit z toho parkoviště vozíků a tak jsem se jako tradičně musela s nákupem (netradičně pro dvě rodiny) vejít do toho malého, co si tahám za sebou, si nechám na jindy. :-)  

P.S. Abych nezapomněla - nadpis zní Z deníku víly, nikoliv deník víly. Každý den určitě psát nebudu. Tedy aspoň myslím. :-)