Ten jehož jméno se nesmí vyslovit 1. díl

Tohle byl původně velmi seriózně pojatý článek o sociopatech, se kterými mám sedm let trvající, poměrně intenzivní zkušenost. Ovšem jednak mám tendenci vyprávět na mnoha liniích (podobně jako J. K. Rowlingová) a neumím to vypnout a jednak jsem fanynkou Harryho Pottera, takže jsem to po zvážení převedla trochu více do roviny této skvělé fantasy, což mi umožnilo to místy odlehčit a místy být konkrétnější. Místo pojmu sociopat budu používat slovo Smrtijed, tedy služebník Voldemorta, pána zla. V širším kontextu je to někdo, o kom věříme, že má nad námi moc, že ovládá náš život a těší ho to.

Dlouhou dobu váhám, jestli do tohoto tématu kousnout, dlouhou dobu mám chvíli pocit, že jsou tu lidi, kteří by to rádi četli a chvíli zase spíše tendenci mávnout nad tím rukou, protože to vlastně nikoho nezajímá a hlavně, protože už jsem prostě za tím. To, že čtete tyto řádky, znamená, že převážila první varianta. Převážila hlavně proto, že vidím kolik lidí okolo je právě ve fázi svého "dealingu se Smrtijedem", nebo nevědí, že ten, kdo tak hezky mluví a jaksi mimochodem je odděluje od jejich blízkých a známých a má řadu nepřátel, je Smrtijed. Měla jsem mnoho příležitostí pozorovat, jakým způsobem funguje a zejména - a to je důvod, proč tohle píši - nakonec se mi podařilo skutečně utnout jeho vliv na můj život. Nevěřím na náhody a to, že tuto zkušenost mám a jsem schopná ji předat dál, zcela jistě není náhoda.

Impulzem k tomu, abych sedla a psala, byl komentář v jedné diskuzi, ve kterém pisatelka psala, že je třeba označit zdroj zla a tím bude vše vyřešeno. Tohle jsem si v roce 2012 taky myslela. Označím zdroj zla a pak už tu budou jen samá pozitiva a sociální jistoty. V skutečnosti to tímhle ovšem teprve pořádně začalo.

Na začátek by bylo možná dobré říci, kdo je to vlastně ten sociopat = Smrtijed, jak vzniká a jak ve společnosti funguje. Definice sociopata říká, že je to člověk, který trpí antisociální poruchou osobnosti, postrádá ohleduplnost k druhým lidem, netrpí studem, ani výčitkami svědomí a je pro něj typické manipulativní chování. Pojďme se ovšem lehce podívat na to, jak k tomu vlastně dojde.

My všichni si neseme do života nějaké zranění, někdo větší, někdo menší a všichni také vytváříme různé kompenzační mechanismy a masky, jejichž cílem je tohle schovat. Nechceme, aby druzí věděli, že máme v sobě něco, co nás trápí, nechceme se na to dívat, nechceme o tom mluvit a hlavně už nikdy nechceme zažít to, co to zranění způsobilo. U Smrtijedů jsou tato zranění často velmi hluboká a jestli je pro ně něco typické, je to fakt, že ač to vypadá, že nemají rádi druhé, úplně nejvíc nenávidí sebe. Říká se, že nedokáží tvořit blízké vztahy, to ovšem není až tak úplně pravda. Dokáží tvořit vztahy, které se jako blízké tváří, ovšem tohle ve skutečnosti žije i řada těch, které bychom za Smrtijedy neoznačili. Mají problém s intimitou, mají problém dopustit, aby je někdo viděl opravdu takové, jací jsou, včetně jejich chyb a zranění. Je ovšem třeba říci, že zranění jako takové samo o sobě z člověka Smrtijeda neudělá. Takže jdeme o úroveň hlouběji.

Do vztahů s ostatními lidmi se zapojujeme různým způsobem a různým způsobem vnímáme svou pozici ve společnosti. Hodně se to odvíjí od našeho zranění, od masky, za kterou ho schováváme a taky od toho, jakým způsobem máme tendenci reagovat na náznaky nepřijetí, odmítnutí, na nepříznivé životní okolnosti. Někdo má tendenci jít spíše do pozice oběti a pozornost a zájem získává přes soucit, "potřebuje zachránit". Další se nad to vše prostě povznese a tváří se, že jeho se nic z toho, co se děje okolo něj, vlastně netýká, je mu to jedno, on je jinde. Zábavná maska a určitě někoho takového také znáte. Z těchto skupin lidí většinou sociopati nevznikají, oni si důsledky toho svého zranění obrací spíš vůči sobě, než vůči druhým, mívají pocity viny, stydí se za sebe, ochotně přijmou za svou i tezi, že mohou i za tání ledovců v Antarktidě, nebo naopak jde vše mimo ně.

Smrtijedi zpravidla pochází z jiných skupin lidí - z těch, které svou pozornost obrací k druhým a důsledky svého zranění si kompenzují snahou ovládat, útočit, znejistit lidi okolo sebe. Může jít o agresi ve fyzické formě - to ovšem většinou není tento případ, jsou agresivní na jiné rovině - tady se jedná většinou o agresi skrytou za manipulativní chování, psychické napadání, šikanu atd. Řada z nich deptá lidi okolo sebe nekonečným množstvím otázek, nesmyslných úkolů, kterými chtějí ukázat svou erudovanost, odvést pozornost od sebe, svého zranění, dát pocítit druhému svou převahu a také ubránit svůj názor, jakýkoliv jiný berou jako útok na sebe a ten svůj tlačí všem hlava nehlava. Viděli jsme okolo sebe hodně těchto typů v posledních dvou letech. Co je třeba říci, ani způsob, jakým se zapojujeme do interakce a jak v podstatě získáváme energii a pozornost druhých, z nikoho Smrtijeda neudělá.

A tak se dostáváme zase o úroveň hlouběji. Na začátku jsem řekla, že všichni máme nějaké zranění, samozřejmě všichni taky chceme pozornost a přijetí, přesto nejsme všichni Smrtijedi, "nesloužíme zlu". Tento level byl pro mě asi nejtěžší na zpracování a přijetí. Mám tendenci vidět ve všech to dobré, vidět potenciál každého člověka a dlouho jsem naivně věřila, že pro to, aby někdo byl zlý, musí mít extra důvod. Postupně jsem ovšem zjistila, že nemalou roli i v tomto hraje volba. My si všichni každý den vybíráme, jestli budeme živit to dobré v nás, nebo to opačné. Všichni si můžeme vybrat být laskaví, všichni bez výjimky. Smrtijed si to nevybírá. Jeho největší stihomam je, že by někdo mohl zjistit, že za nic nestojí. Většina z nich baží po moci a po penězích, ovšem po moci víc. A dělají vše pro to, aby ji měli. Čím víc dnů, ve kterých se ráno rozhodnou nebýt laskaví uplyne, tím menší pravděpodobnost toho, že se probudí a rozhodnou se změnit. Aby tohle mohlo přijít, museli by být ochotni vidět pravdu o sobě a od určité fáze jejich smrtijedské kariéry by to nejspíš neunesli. O tom, že často se v touze po moci zaprodají a Voldemort jim podobný "coming out" nedovolí, asi nemusím mluvit. Každopádně být Smrtijed a sloužit zlu prostě je volba.

Existuje samozřejmě ještě mnohem víc různých úhlů pohledu včetně toho, že oni na sebe tuto roli vzali dobrovolně, aby pomohli dalším lidem v jejich učení tady na Zemi.  Ovšem pojďme dál, směrem k tomu, jak se vlastně projevuje takový Smrtijed v naší blízkosti.

Tady je ta největší past. On se totiž často na začátku naší interakce projevuje jako fajn charismatický člověk, který nás má rád a myslí to s námi dobře. A to na všech úrovních vztahů - společenské, pracovní i osobní. Má zkušenost je z profesní sféry. Smrtijed ve společnosti vždy dělá vše pro to, aby měl vliv. Pokud je na vedoucí pozici, je jako ryba ve vodě, tam má pro rozvoj svých "talentů" značné pole působnosti a upřímně řečeno, na vedoucích pozicích a taky v politice, jich je opravdu hodně. Dělá jim dobře řídit a rozkazovat, dělá jim dobře intrikovat, jestli něco fakt nemají rádi, jsou to otevřené a přátelské vztahy, pohoda, jednak jim to neumožňuje kontrolovat lidi a jednak oni šťastní nejsou, proč by měl být někdo jiný. Intrikovat a tahat za nitky ovšem chtějí, i pokud na vedoucí pozici nejsou. Jsou to ti lidé, kteří rozeštvávají kolektivy, tvoří tábory, které nesmiřitelně stojí proti sobě, každému táboru vždy řeknou přesně tu informaci, kterou potřebuje vědět, aby animozita k "nepříteli" stoupla.

Platí, že dokud neodhalíme jeho pravou tvář, zpravidla věříme jeho hře, ve které on je náš kamarád, jen ho někteří zcela nesmyslně nemají rádi a jdou po něm. A my to nechápeme a pomáháme mu, on za našimi zády spřádá intriky, ovládá lidi, zastrašuje ty, kteří by se proti němu chtěli vzepřít, ovšem my žijeme ve sladké nevědomosti a žili bychom tak do smrti, kdyby....

... kdyby jednoho dne nezaujala naši pozornost indicie, která nezapadá do toho, co on nám říká a jakou realitu pro nás tvoří. Tady začneme být ostražití a začneme zkoumat, co se děje doopravdy, mluvíme o tom třeba i s dalšími lidmi a jak Smrtijed ztrácí vliv, začíná cítit ohrožení a může zahájit intriky i proti nám. Já byla na místě ředitelky, takže to bylo obzvlášť humorné. A pak v jednu chvíli máte jasno, vidíte, co jste celou dobu neviděli a rozhodnete se, že označíte zdroj zla a v ten moment jste nepřítel číslo jedna a Smrtijed vám v plné parádě předvede, co umí. 

V jámě lvové

Takže jsme došli do bodu, kdy jsme identifikovali Smrtijeda, jeho lži a celou hru, do které jsme se nechali zatáhnout. Vidíte, co rozehrává, vidíte, že dobře to nemyslí s nikým, vidíte, že ten, koho jste považovali za svého přítele, je Smrtijed. Označit zdroj zla byla v tu chvíli pro mě jediná možná cesta a i se všemi zkušenostmi, které jsem na ní udělala, vlastně bych změnila jen pár detailů, nicméně princip by zůstal stejný. Udělala jsem jedinou chybu - věřila jsem, že tím se to vyřeší, ukončí a bude klid. V realitě tím ovšem ta správná mela teprve začala.

Vy totiž zjistíte, že to, co je jasné vám, zdaleka není jasné také lidem okolo vás. Část z nich vidí a ví a cítí úlevu, že už je to venku. Část z nich uvěřila stejné iluzi jako vy a potřebují čas na to, aby se sami přesvědčili o tom, jak to je, nechce se jim věřit, že je někdo mohl tak obelhat, vyplatí se dát jim ten prostor. A pak tam je další část. Část, které nějakým způsobem vyhovovala realita, kterou Smrtijed tvoří a vlastně se jim nelíbí, že ji chcete rozbít. Tu by bylo zajímavé si rozebrat, protože není homogenní, jejich motivace jsou různé. Jsou mezi nimi lidi pasivní, kteří nevyrostli z potřeby následovat autoritu, na kterou mohou nadávat, zkrátka mudlové. Jsou mezi nimi další, kteří díky své loajalitě měli pozici, na kterou svými znalostmi a kompetencemi neměli a hrozí, že o ni přijdou. Jsou mezi nimi ovšem také lidi, kteří rovněž vlastní nějaký ten svůj komplex a vy jste pro ně ohrožením, protože říkáte nepříjemné věci nahlas a kdoví, kdy by mohlo dojít na ně - zkrátka další Smrtijedi. Skupin je tam víc, tady si takto jednoduše vystačíme. 

My se vrátíme zpátky k nám a našemu Smrtijedovi. Jak jsem psala na začátku, on nemá výčitky svědomí, necítí tedy vinu, o nějaké sebereflexi nemůže být ani řeči. Napře veškerou svou pozornost směrem k tomu, aby vás potrestal za tu troufalost, zničil, znemožnil, zkrátka aby se pomstil. To je jedna linie, zároveň s ní jede ovšem linie další, v závislosti na tom, s kým má tu čest. On je opravdu mistr v tom, jak ovládat situaci, tohle je něco, co jsem si na začátku opravdu vůbec neuměla představit. Tady mi hodně neposloužilo staré známé "podle sebe soudím tebe". Protože podobných intrik a plánů, co komu a kdy říci nejsem schopná (říkám pořád to samé :-)  ), rychle jsem přes různé nepříjemné epizody zjistila, že on tohle ovládá excelentně. Se skupinou, kterou jste vy "zmanipulovali" v jeho neprospěch se už nezabývá, ovšem je ve střehu a využije jakýkoliv náznak zaváhání, aby se pokusil váhajícího znejistit a získat. Ve skupině těch, kteří jsou stále ještě ve fázi počáteční, tedy věří, že mají před sebou úžasného charismatického člověka, který má trochu smůlu na divné životní epizody a náhle a nepochopitelně se od něj lidi odvrací, hraje stále tu samou hru, jako s vámi na začátku. A ve skupině váhajících a kolaborující jednak získává informace, které potřebuje, jednak hledá ty, kteří jsou ochotni mu pomoci v jeho "ušlechtilém záměru". Platí totiž, že osobně se angažuje jen tehdy, když musí. Nikdy se neví, jak která plánovaná akce dopadne a kdyby došlo na nějaké řešení zodpovědnosti, je vždy dobré mít možnost svalit zodpovědnost jinam. Ideálně potřebuje někoho s určitou mírou agresivity, značnou touhou po moci, která zaslepuje zdravý rozum a ochotou jít přes mrtvoly, prostě takového univerzálního vojáka. A při tom všem ještě neváhá hledat a aktivovat lidi, kteří o tom, co se děje a proč vlastně vůbec nic nevědí, ovšem aspoň se něco děje. 

Centrem pozornosti jste tady nicméně vy. Smrtijed, ve chvíli, kdy se už ví, že je Smrtijed, udělá vše pro to, aby se pomstil. Neexistuje nic, co by ho odradilo, zastavilo. Nebudu tady popisovat všechny ty akce, je jisté, že za sedm let se jich nastřádalo mnoho. Co ovšem za popisování stojí je, co vlastně bylo za tím, že žádná z těch akcí nepřinesla ten výsledek, který zamýšlel - mé znemožnění, ponížení, likvidaci.

Tohle je něco co stojí za to zdůraznit - Smrtijed nakonec nikdy nedosáhne svého, pokud my to nedovolíme. A příště si k tomu povíme víc.