Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit 2. díl

První díl článku najdete TADY.

Dealing se Smrtijedem

Na konci minulého dílu jsem slíbila popsat víc, co my v té Voldemortově jámě plné Smrtijedů můžeme dělat, aby nás nesežrali. Budu úplně upřímná - bylo mnoho momentů, kdy jsem byla opravdu paralyzovaná ať strachem, tak zjištěním, kam až jsou někteří ochotni zajít. Vždy, když jsem si myslela, že tohle už je dno, že hlouběji už to nejde, ukázalo se, že jde. Odvaha ovšem není o absenci strachu, odvaha je o tom, že děláme to, co je třeba, navzdory strachu. Byť dnes z té zkušenosti poměrně dost pozitivního těžím, chci říci, že je normální mít v takové situaci chvíle, kdy člověk chce utéct, kdy má všeho dost, kdy si připadá sám na celém světě, kdy si říká, že by bylo lepší se nechat sežrat a mít klid.

Tentokrát jsem se rozhodla být trochu systematická, takže to, co jsem zjistila, dám do bodů.

• Ať jste v jakékoliv situaci, nakládejte dobře se svou energií

Veškeré to dění je pohlcující a když to dovolíte, za chvíli zjistíte, že celá vaše realita se točí okolo Smrtijeda. Jemu jde hlavně o vaši energii, proto vás neustále udržuje ve hře svými akcemi. Pak snadno dojde k tomu, že to vše řešíte s kolegy v práci a také váš volný čas začnou vyplňovat telefonáty typu "neuvěříš, co zase dnes udělala/ řekla". Je to výzva a je normální jít do akce tam, kde je to nezbytné, tam, kde to jinak nejde. Jinak ovšem udělejte maximum pro to, abyste se postarali o sebe. Buďte s lidmi, kteří vás podpoří, relaxujte, dělejte věci, které vám dělají radost. On chce vaši energii a udělá pro to cokoliv. Dejte jí jen tolik, kolik fakt musíte.

• Hledejte cesty, jak eliminovat stres a jeho důsledky na vás

Nebudeme si nic nalhávat, celá ta zkušenost vás může dostat do značné nepohody. Stres patří jednoznačně k největším zabijákům naší doby. Jeho dlouhodobý vliv má devastující účinky na naše zdraví fyzické i psychické. My jsme k té zkušenosti došli až postupem doby a zaplatili jsme za ni vyhořením a značnými zdravotními problémy, bohužel v jednom případě fatálními. Záměrně to píši na začátek, je to totiž to nejdůležitější. A celá společnost je v posledních letech systematicky vystavována působení stresu a strachu.

• Nenechte se zatáhnout do nekonečného boje

Hodně lidí má tendenci, když přijde nějaký podnět, okamžitě reagovat. A já samozřejmě nenabádám k tomu, nechat si vše, co takový Smrtijed v rámci své cesty za realizací svého záměru dělá, líbit. Měla jsem kolegy, kteří měli pocit, že nereaguji dostatečně, že jsem málo razantní. Celkově tedy jednak nejsem Xena a jednak je efektivnější, počkat na vhodný okamžik, dovolit situaci, aby se vyvíjela, aby zrála. Realita ukázala, že na mnoha věcech a akcích Smrtijed uvaří sám sebe a mě k tomu nepotřebuje a taky, že když počkám na vhodnou chvíli, vyřeším toho pak více najednou. A samozřejmě platí, že pokud nereaguji okamžitě, jednak mám více prostoru najít řešení, se kterým budu spokojená, jednak není možné předpokládat, kdy, jestli a jaká bude má reakce. A znovu opakuji - chce vaši energii, dejte jí co nejméně.

• Udržujte si čistý záměr

Tento bod je extrémně důležitý. Mám své hodnoty, své standardy - morální i jiné. To, že protistrana nehraje férově, neznamená, že budu dělat to samé. To, že se chce mstít, neznamená, že se nechám zaslepit hněvem a touhou pomstít se také. Fakt, že ani tváří v tvář velmi nepříjemným situacím, jsem se neuchýlila k úskokům a lžím, že pro mě vždy bylo nejdůležitější mít čisté svědomí, být upřímná a otevřená, působil v této situaci zázraky. V náš prospěch dopadaly i záležitosti, které vypadaly děsivě, nejednou přišel zvrat skutečně v poslední chvíli. Protistrana často nechápala, jak je to možné, měli dojem, že dělám nějaké čáry. Jedinou kouzelnou formulí, kterou jsem použila, byl ovšem záměr, aby všechno dopadlo co nejlépe pro společnost, kterou řídím.

• Buďte ochotni se učit a růst

Žádná situace se do našeho života nedostane náhodou. Pokud se děje něco, co je nekomfortní, je to tady zcela jistě proto, že nás to má něco naučit. A skutečně pro mě tato zkušenost byla obrovskou lekcí. Postupně jsem se učila vystoupit z role hodné holky, dát hranice, stát si za sebou i v situaci, kdy za mnou nikdo další nestál, nebo jich bylo fakt málo. Učila jsem se být vidět, být slyšet, komunikovat otevřeně a upřímně, spolupracovat na úplně jiné úrovni, než je běžné. Sedm let jsem jela po dvou liniích. Tvořila jsem obdivovanou společnost, jaká v mnoha ohledech neměla obdoby a zároveň řešila tu zákulisní situaci, o které většina z našich partnerů neměla tušení. Vyrostla jsem na mnoha úrovních a v realitě to bylo velmi vidět na mé tvorbě, rostlo to všechno, celé Bradavice.

• Převezměte doopravdy zodpovědnost za sebe a svůj život

Tohle zní trochu jako klišé a do určité míry to souvisí s předchozím bodem. Pokud se mi nelíbí nějaká situace, potřebuji udělat několik kroků k tomu, aby mě opustila. Hledat, co mě má naučit. Přijmout, že i tohle jsem do svého života musela pustit já a prozkoumat, co to tam drží. Pokud to nechci, pak to, co to tam drží, musím dát pryč. Potřebujeme pochopit, že neexistuje nikdo zvenku, kdo nás může zachránit. Je samozřejmě naprosto přijatelné říci si o pomoc, tam kde je třeba, ovšem větší část klíče k řešení držíme my.

• Ptejte se, co vám ta situace přináší pozitivního

Všechny věci a jevy v této realitě mají dva aspekty - pozitivní i negativní. Když dokážeme najít, co nám to přináší pozitivního, je jednodušší přestat s tím bojovat, přijmout to a pak to taky nechat odejít. Zpětným pohledem mi tato zkušenost dala hodně. Bez ní bych nebyla tam, kde jsem. To nejvíc pozitivní, co mi to vše přineslo, jsem já. Potkala jsem sama sebe v mnoha situacích, které jsem si nedovedla ani představit. Zjistila jsem, kdo jsem, co chci, co hýbe mou realitou, po čem opravdu toužím a taky to, že nejsem ochotná za žádnou cenu ztratit sebe. Nepomáhalo zastrašování, žádné tlaky, nakonec ani vidina jistoty a peníze. Tohle bylo velké překvapení pro mnoho lidí. Měli pocit, že jsem snadná kořist, že někde povolím, hledali cesty, kudy na mě, šířili pomluvy a se mnou nic nehnulo. A to je moje další zjištění - funguje to jako v té pohádce - jdi pořád dopředu, neohlížej se a za žádnou cenu neuhni z té cesty. Stejně jako tam i v realitě všechny příšery mizely ve chvíli, kdy to vypadalo, že mě sežerou.

• Počítejte s tím, že před sebou máte chobotnici

Smrtijed si okolo sebe vždy má tendenci tvořit skupinu lidí, kteří jdou s ním. Nikdy nepřestane manipulovat, nikdy nepřestane přesvědčovat další lidi k tomu, aby se k němu přidali. Pokud vy jste k tomu navíc stále úspěšnější, stále víc vidět a začínáte být pro mnoho lidí autoritou ve svém oboru, pokud tvoříte nepřehlédnutelné věci, najde se vždy dost podporovatelů, ovšem taky haterů. Úspěch s sebou nese i nutnost připravit se na to, že máte kromě svého fun klubu také svůj fuck klub. Voldemort tohle důkladně monitoruje a loví další své příznivce ve vašem fuck klubu. Vy na nic podobného nemáte ani čas, ani pomyšlení, váš fun klub roste bez vaší aktivity tímto směrem, jen proto, co děláte.

• Nekupujte jejich příběh o vás

Připravte se na to, že o vás budou říkat hrozné věci. Budou vás pomlouvat, štvát lidi proti vám a z druhé strany vás přesvědčovat o tom, že jste špatní, že za nic nestojíte, jste příčinou veškerých problémů, vše si vymýšlíte, protože oni nic nedělají, jsou čistí jak lilium. A budou to dělat chytře. Naplno mluví Smrtijedi jen mezi sebou. Před těmi, které potřebují zmanipulovat, o vás říkají, že "jste vlastně schopní, chytří, jenže... jste moc přímí, neumíte to s lidmi, jste přecitlivělí" a tohle v mnoha variantách, aby bylo zjevné, že s vámi vlastně nemají problém, problém máte vy. Je velmi jednoduché ve chvílích temna uvěřit tomu, že by mohli mít pravdu, že vy jste ti špatní, zejména proto, že vy sebereflexi máte. Než prohlásíte sami sebe za špatné, ujistěte se, že se blízko nenachází nějaký Mozkomor. Ti Smrtijedům věrně slouží a zesilují váš strach, pocity marnosti a bezmoci. Nesnáší světlo, lásku a humor, takže povolejte svého patrona.  

• Naprosto opusťte jakékoliv snahy je změnit, napravit

Nemohu vás samozřejmě úplně přesvědčit, abyste si to nechtěli ověřit na vlastní kůži. Taky jsem kdysi četla, že tihle lidi se nezmění. Jenže jako senzitivní empat jsem tuto myšlenku prostě nedokázala akceptovat. Pořád jsem věřila, že určitě existuje cesta, jak se domluvit s každým, snažila se najít mírové řešení. Tohle si Smrtijed vysvětlí jako vaši slabost a pořádně vám ji osladí. Rozjede se nekonečný kruh, v jehož rámci on udělá akci proti vám, vy mu dáte hranice, on zařadí zpátečku, vy si řeknete, že to vlastně nakonec nemusí být tak hrozné, že se možná už mění, nebo že možná je chyba opravdu ve vás a vy nechcete být zlí. A tohle zaváhání on využije a dá vám další lekci. Kruh sociopat - empat je jednou z typických závislostních interakcí se vším všudy a je jedním z důvodů, proč zejména v osobních vztazích tolik empatů sociopata opustí za minutu dvanáct, těsně předtím než je zvládne zabít. Takže si to zkraťme - ne, nezmění se. Ověřeno.

• Buďte bdělí a nechte se vést svou intuicí

Ve chvíli, kdy píši tento text, zvládám mít odstup, zvládám to odlehčit. Reálně ovšem v těchto situacích může jít o zdraví, o život, v sázce toho je nemálo. Buďte opatrní, nenechte se vyprovokovat k nějakým frajeřinám. Když vám přijde impuls k akci, dobře prozkoumejte odkud. Může vám to našeptávat další Smrtijed. Poslouchejte svou intuici, ve fázích hluboké temnoty je to to jediné, čeho se opravdu můžete držet. Ověřujte si informace, které k vám přichází, je více cest, jak poznat, jestli jsou založené na realitě. Z druhé strany vždy jsou vidět indicie, že sledujete falešnou stopu. Než uděláte další krok, prozkoumejte terén. Čím víc budete pevní v kramflecích v tom, jak k vám vaše intuice mluví, tím to bude trvat kratší dobu, než budete vědět, kudy dál. A ano, občas jsem si připadala jako Zeta - Jones v Pasti, když baletila mezi paprsky, které nebyly vidět. Prostor pro trénink a osahání situace tam ovšem vždy je.

• Buďte připraveni a ochotni nechat to vše jít

Jak se říká - nic netrvá věčně. Všechno jednou pomine. Až a pokud nám určitá zkušenost přinese vše, co měla, přijde impuls ji prostě opustit. A i tohle může a bude vypadat dobrodružně, může to být další velká zkouška, která vás v této situaci čeká, protože co si budeme povídat, řada lidí raději setrvá v nevyhovující a omezující jistotě, než by se vydala vstříc svobodě s nejistými obrysy. Můj impuls k cestě ven přišel ve chvíli, kdy jsem vlastně už poměrně dobře zvládala v každodennosti kočírovat a korigovat akce Smrtijedů, kdy jsem vlastně vždy zvládla důsledky na společnost minimalizovat. Tam jsem si řekla, že už toho mám dost, poprala se se svou zodpovědností za zaměstnance a klienty a s vědomím, že s mým odchodem postupně popadá většina toho, co tu společnost dělalo jinou, protože oni nemají kapacitu to udržet, odešla. Opustit něco, co jsme dlouho budovali je těžké, jenže někdy není jiná možnost.

Když jsem odcházela na svobodu, psal se rok 2019 a pomalu přicházel čas na poslední lekci této cesty. Ač po vás jde, ač to vypadá, že když zmizíte z jeho života, měl by být vlastně rád, vaše rozhodnutí odejít Smrtijeda vykolejí. Zjistíte, že si svůj život bez vás vlastně moc neumí představit, že veškerá ta energie vynaložená na pomstu je někde pod povrchem o tom, že jste pro něj zajímaví a atraktivní a on věřil, že si tu hru skrytě užíváte stejně jako on, že vás to vlastně baví. Takže udělá vše pro to, abyste krutě litovali svého rozhodnutí ho opustit. A samozřejmě znovu se chce pomstít, tentokrát za to, že jste si dovolili se trhnout a vystavili ho riziku, že od této chvíle začnou důsledky jeho akcí padat na jeho hlavu, že by ho někdo mohl dotlačit k tomu, nést zodpovědnost za své činy. Takže místo klidu přišel takový nečekaný a strhující finiš.

Na svobodě

Abych se dostala na svobodu, udělala jsem to podobně jako Harry Potter v posledním díle - vlastně se nechala zabít. Překvapivě po definitivním konci přišel největší šok, protože Voldemort to nehodlal vzdát a další akce svou nehorázností předčila vše, co do té doby zkusil.

A tak jsem tak na to koukala a přemýšlela, co dělám špatně, že jsem sice venku, ovšem zároveň stále uvnitř. Zkusila jsem to, co mi fungovalo do té doby, zkusila jsem apelovat na zdravý rozum některých Smrtijedů, ovšem zdravý rozum vymřel. Tenkrát jsem už na to nechtěla být sama a tak jsem šla za právníkem. Oficiální razítka udělala své a přišla fáze klidu, byť jsem cítila, že to ještě není vše. Vypnula jsem potřebu utéci od toho a dovolila té situaci, aby se ukázala. Stalo se, přišla další akce, tentokrát to ovšem bylo v něčem jiné. Využila jsem tu fázi klidu k velké spoustě vnitřní práce, která mi umožnila rozkrýt a pochopit mnoho dalších věcí, to, že jsem byla venku, mi dalo potřebný odstup a dokázala jsem celkem úspěšně najít všechny háčky, za které se mě to drželo, něco jako když Harry hledal viteály.

Akce, která přišla, mě rozesmála. Byl to dost zoufalý pokus přesvědčit mě o tom, že mám povinnost udělat něco, co já jsem věděla, že skutečně má povinnost není. Už i můj právník psal další dopis se zvednutým obočím a upozornil na špinavé praktiky. Na tomto místě se stalo něco nečekaného. Začala jsem se tou situací bavit. Najednou jsem cítila, že svou sílu mám u sebe, jejich moc nade mnou skončila. A nebrala jsem to jako další nepříjemnost, ale jako příležitost otočit to a ukončit. Ptala jsem se a žádala, aby se mi ukázaly možnosti a cesty. Když jsme ochotni je vidět, ukáží se. Na ten listopadový podvečer, kdy jsem je před sebou najednou viděla, nikdy nezapomenu. Bylo až neuvěřitelné, že se to vše posunulo do bodu, kdy bylo nad slunce jasné, že mám dvě možnosti - dobrou a ještě lepší. A netajím se tím, že ještě víc mě hřálo vědomí, že Voldemort má taky jen dvě - špatnou a ještě horší.

K tomu, aby se to rozlousklo definitivně, bylo potřeba "jen pár věcí".

• Musela jsem si přiznat, že nemám kam couvat. Že pokud má laskavost a ochota se domluvit a vyřešit vše, co oni nadrobí, k výsledku nevede, je bláhové čekat, že bude fungovat víc laskavosti a víc ústupků z mé strany. Zkrátka že potřebuji ukázat, že nejsem vždy hodná holka. A že test, jestli to myslím vážně a jestli jsem schopná to zrealizovat, opravdu přišel, nemusím nejspíš říkat. Naštěstí malá a velmi kultivovaná ukázka stačila.
• Musela jsem si vyřešit veškeré soudy, které s tou situací a jednáním Smrtijedů byly spojené. Tohle není úplně jednoduché. My všichni víme, že normální je nelhat. Nemáme rádi násilí, nemáme rádi manipulace, nemáme rádi podpásovky. Jenže dokud je soudíme, máme s tím spojené emoce a ta situace nás má v hrsti. Pořád tím má nad námi moc. Co mi pomohlo to udělat, bylo uvědomění, že tady toho na Zemi máme všichni za sebou hodně. A s vysokou pravděpodobností i tohle všechno jsme si někdy zkusili.
• Potřebovala jsem si definovat, kde je jejich nejslabší místo. Co je to, kam směřovat tu akci. U Smrtijedů je to jednoduché. To, o co se nejvíc bojí, je moc. Ztráta kontroly, případně nutnost nést zodpovědnost za své konání, konfrontovat se s důsledky. Pokud najdete cestu, jak ohrozit aspoň teoreticky jejich statut quo, jak jim "sebrat hračku" a donutit je aspoň trochu platit, máte vyhráno. A samozřejmě záleží na situaci a pozici, kterou mají, nicméně ne vždy vytvoří nejvíc, nechat je v tom úplně vykoupat, nechat je zaplatit plnou taxu a že by to bylo na místě, o tom žádná. Já jsem se rozhodla nebrat spravedlnost do svých rukou, protože vím, že každý nakonec potká důsledky svých činů, někdo dřív, někdo později a neměnila bych s nimi.
• Potřebovala jsem se vrátit do jejich Sídla, abych si vyjednala podmínky ukončení svého dealingu s Voldemortem. Byla to skvělá příležitost otestovat si v praxi výsledky té své vnitřní práce a nakonec jsme si vlastně pěkně popovídali.

Psal se prosinec 2019. Když jsme se s mým právníkem loučili a přáli si pěkné Vánoce, řekl už jen jedinou větu. Musím se přiznat, že když jste ke mně v červenci přišla, na tento výsledek bych nic nevsadil, vlastně bych ani nevěřil, že něco takového je možné. Pro mě to byl neuvěřitelný pocit. Podařilo se mi v rámci té zkušenosti neztratit sebe, naučit se spoustu věcí, ze kterých čerpám dodnes, a byla jsem svobodná. Netušila jsem v té chvíli, že už za pár měsíců odstartuje dealing s Voldemortem pro masy lidí díky pandemickým hrám. Netušila jsem, že díky tomu, že jsem na volné noze, mě toho většina obejde, ovšem posune mě to z mého poklidného byznysu postaveného na offline terapeutické praxi do on-line prostoru a budu mít příležitost podporovat ženy v realizaci jejich snů zejména prostřednictvím byznysu. Co jsem už věděla ovšem je, že když máme velký sen, který se rozhodneme naplnit, úplně nejdřív je třeba vyklidit pro něj prostor a dovolit, aby odešlo vše, co nám neumožňuje to mít. A když je to, co je třeba vyklidit z jejich prostoru, nějaký ten Smrtijed, vlastně si to užívám.

Doufám, že toto mé psaní bylo přínosem pro všechny, kteří hledají cestu ze Sídla Smrtijedů. Oni tu nejsou proto, aby vás sežrali, jsou tu proto, abyste zjistili, že jste silnější než oni. Dokážete je zastavit, když budete věřit víc v sebe, než v jejich lži.