Ten, jehož jméno nechci vyslovit

Je to už několik roků, co jsem přestala koukat na zprávy, ovšem díky sociálním sítím se ke mně každá zpráva, která aktuálně hýbe světem dostane minimálně desetkrát. A nejinak tomu je prakticky od začátku epidemie toho, jehož jméno nechci vyslovit. 

Podobně jako řada jiných lidí mluvím s pár kamarády již přibližně 11 let o tom, že roky 2019-2020 přinesou události, které zásadně změní chod světa, které budou zcela mimo naši kontrolu. Netušila jsem, jakou formou přijdou, ovšem čekala jsem něco velkého. Aktuální scénář potvrzuje fakt, že věci se vždy ukáží jinak, než my je čekáme. Že vše odstartuje element, který není vidět, a začátek bude velmi nenápadný, nejspíš nepředpokládal nikdo. Což nic nemění na faktu, že kostky jsou vrženy a až epidemie skončí, svět už nebude stejný.

Potkávám spoustu teorií, jak se virus začal šířit, kdo za tím stojí a nestojí - v tuto chvíli tohle nicméně není podstatné. Prostě tady je. A pokud virus není přírodního původu, pokud ho někdo úmyslně či nešťastnou shodou okolností vypustil do společnosti, jisté je jedno - aktuální dění rozhodně nemá pod kontrolou ani on.

Co nás z mého úhlu pohledu tato situace přišla naučit? Vzít si svou vlastní sílu zpět. Převzít zodpovědnost za svůj život. Pochopit, že oddělování se, soutěžení a boj nikdy nevytváří víc, spolupráce je to, co tvoří. Mnoho z nás věří tomu, že jsme bezmocní. Mnoho z nás odevzdává zodpovědnost za svůj život a zdraví někomu jinému. Bohužel pro nás těch, kteří to s námi myslí opravdu dobře a rozhodují výhradně v náš prospěch je na zodpovědných místech velmi málo. Ve skutečnosti je spousta moci v rukou psychopatů, kterým jde o peníze, moc a vlastní zisk a ovládají lidi díky strachu, který vytváří.

Poslední dny zaplavily sociální sítě příspěvky ohledně smyslu této pandemie, konspirační teorie o tom, co se děje na jejím pozadí a bohužel také spousta předpovědí ohledně délky jejího trvání a dopadů. Proč říkám bohužel? Tyto predikce jsou samozřejmě odpovědí na touhu lidí vědět, kdy to skončí, jak to proběhne, jak to bude vypadat, mít nějaké jistoty. Co kdyby ovšem nic z toho nebylo v tuto chvíli pevně dané? Co kdybychom celou situaci tvořili my sami svými volbami, tím kam směřujeme svou pozornost?

Za svůj život jsem prošla mnoha situacemi, které byly paralyzující a velmi těžké. Některé z nich přišly řízením vyšší moci, jiné jako záměr lidí poháněných záští a touhou mě znemožnit, zničit a zastavit, těch bylo nepoměrně víc. Všechny tyto situace se mi podařilo otočit ve svůj prospěch a vždy se záměr uškodit mi otočil proti tomu, kdo ho vyslal, ačkoliv to nebyl rychlý proces. A jsem naprosto přesvědčená o tom, že ať je původ pandemie jakýkoliv, ať jsou za ní sebevíc sobecké plány, jsme schopni dosáhnout toho samého, když budeme chtít. Nejsme bezmocní, jsme tvůrci.

Jsem praktik a uplynulé roky jsem věnovala sledování toho, jak se vesmírné zákony uplatňují v konkrétních situacích, jak je možné je prakticky využít při řešení každodenních záležitostí, k dosažení klidu a pohody pro sebe i druhé. Mnoho lidí teď vyzývá ostatní, aby nepanikařili, aby se nebáli, ovšem jak to udělat? Jak to vše zvládnout? Podělím se s Vámi o pár bodů, které vždy pomohly mně, a popíši, jak je realizovat teď, ve stavu nouze a za čím jít potom, až zase budeme moci běžně fungovat.

1. Ochočit svůj strach

Strach je prý přirozenou součástí našeho života. Pomáhá nám přežít. Vlastně si to úplně nemyslím. Jako děti se nebojíme ničeho a strachu se naučíme díky výchově a společenským tradicím a pravidlům. Z mého úhlu pohledu ve vypjatých situacích a v nebezpečí lépe funguje vědomá přítomnost a naše intuice, která nám říká, že máme být ostražití. Je to téma na knihu, nikoliv na jeden bod programu.

Na prvním místě bych chtěla říci, že je pro nás přirozené cítit nepohodlí, když nám hrozí nebezpečí. Všichni známe ty chvíle, kdy se stane něco nepříjemného a nám se doslova zastaví srdce hrůzou. V tomto čase taková situace hrozí nejspíš jen, když opravdu onemocníte vy, nebo někdo z vašich blízkých a stav je vážný. Ovšem neustálá přítomnost stresu a obav z budoucnosti může být stejně škodlivá.

Co potřebujeme udělat je přijmout svůj strach a své obavy. A až odejde počáteční paralýza, můžete se zkusit ptát sami sebe "Co nejhoršího se mi může stát?" a vždy když přijde odpověď jít dál s otázkou "a co nejhoršího se pak může stát?" a jít s tím tak dlouho, dokud přichází odpovědi. Dříve nebo později dojdete k odpovědi NIC. Můžete se ptát svého strachu, co má pro vás za zprávu. A až stav nouze pomine, vyhledejte terapeuta, který vám pomůže eliminovat strach z vašeho života do maximální možné míry. Kde je strach, nejsou možnosti, není tvorba.

Benefit pro vás: strach a stres oslabují vaše tělo a vaši imunitu, jejich eliminací se děje přesný opak

2. Neučiňme z aktuální situace středobod svého života

Naše pozornost určuje, kam půjde naše energie. A to, co živíme svou energií, roste, dokud se to nestane naší realitou kompletně.

Toto je nejspíš nejdůležitější bod z celého seznamu. Je velmi těžké v tuto chvíli být mimo dění. Považuji za rozumné mít podstatné informace, ovšem sledovat postup epidemie a dění okolo ní většinu dne, nám neprospěje. Tedy pokud se nechceme také přidat do statistik. Věnujme pozornost tomu, co v životě chceme mít. Vztahům s dětmi, s blízkými lidmi, svému zdraví, učení se novým věcem, pobytu v přírodě. Jednoduché, funkční a použitelné stále, nejen ve stavu nouze.

Benefit pro vás: směřování pozornosti je jedním z klíčových principů vědomé tvorby vlastní reality

3. Ptejte se, co pozitivního tato situace přináší

Zvykli jsme si hodnotit věci v našem životě jako dobré či špatné. Znaménko plus či minus závisí na našem úhlu pohledu a to, co my považujeme za dobré, může být pro druhého přesně naopak. Ve skutečnosti žádná událost v našem životě nepřinese jen pozitivní či jen negativní souvislosti. Mnoho lidí, kteří jsou nyní pro druhé inspirací má za sebou těžké zkušenosti a s odstupem času jsou za ně velmi vděční.

Zastavení, které nám stav nouze přinesl, s sebou nese prostor pro revizi našeho života. Možná zjistíme, že potřebujeme přestěhovat nábytek v obýváku, možná zjistíme, že se už nechceme vrátit do práce, která nás stresuje a bere nám čas, který můžeme využít lépe. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se naučíme dívat na vše, co nás potkává, touto optikou, už nikdy neuvidíme svět stejně. Použitelné stále a univerzálně.

Benefit pro vás: praktikováním tohoto přístupu zvyšujete přijetí a snižujete odpor. Vnitřní odpor je příčinou vzniku mnoha nemocí a nežádoucích situací v našem životě. Když ho pustíme, umožňujeme, aby se situace řešily v náš prospěch.

4. Záměrně si navozujme pozitivní emoce

Za každou nemocí hledej emoci je mnohokrát omílaná pravda. Ve skutečnosti stojí naše pozornost strachu, pochybám, hněvu a závisti za vším, co nás blokuje a co se nám nelíbí. Proti tomu pozitivní emoce prospívají našemu tělu a našemu životu více, než bychom si mysleli.

Kdykoliv jsem měla těžké období, byla pro mě mostem do lepších časů vděčnost. Je to jedna z nejmocnějších emocí, které můžeme zažívat. Když jsme vděční za vše, co v životě máme, přichází k nám více důvodů být vděční. Udělejte si z vděčnosti návyk. Začínala jsem tím, že jsem si psala, za co jsem vděčná, dnes je vděčnost součástí mého dne přirozeně a když večer neusnu hned, když si lehnu, ještě před spaním poděkuji za to, co den přinesl, za co jsem vděčná. Pozor na jednu věc - pouhé zapisování či odříkávání toho, za co jsme vděční nestačí, vděčnost je třeba opravdu cítit ve svém srdci. Podobně prospěšné jako vděčnost jsou pro naše tělo radost, smích, potěšení.

Benefit pro vás: když budete věnovat pozornost tomu, co okolo vás funguje, když se budete radovat z každého dne, postupně zjistíte, že je vám lépe a lépe, vypadáte lépe a lépe zejména negativní lidé opustili vaši realitu

5. Mějme se rádi

Na tomto světě máte jen jedinou osobu, která s vámi zaručeně bude až do Vaší smrti - sebe. A také tady máte jen jediný majetek, který vám patří - vaše tělo. Až přijde váš čas, vrátíte ho Zemi, do té chvíle ovšem reálně nic jiného natrvalo nevlastníme.

Sebeláska je poslední dobou populární téma a pro mnoho lidí velká výzva. Je to umění, které se vlastně učíme celý život. Co je nejvíc devastující pro náš vztah k sobě jsou pocity viny. Sebereflexe je skvělá věc. Všimla jsem si ovšem jedné zajímavé skutečnosti - lidi, kteří mají sebereflexi, jsou na sebe často velmi přísní a neustále na sobě hledají chyby, ti, kterým by sebereflexe prospěla, u sebe chyby nevidí a pocity viny netrpí. Což je jedním z poznávacích znaků sociálně patologických osobností. Pokud chcete být zdraví, pokud chcete tvořit svůj život, skončete se sebeobviňováním, s touhou být dokonalí, nedělat chyby. Co když je chyba poznání, že určitý postup vede k jinému výsledku, než jsme předpokládali, že vytvoříme? Vina je kapitola sama pro sebe. Jakou paseku v našem životě dokáže vytvořit, vím velmi dobře. Vidět sebe jako špatné, chybující, fungovat na principu zhřešil jsi a proto budeš potrestán je pro nás velmi destruktivní. To, že zažíváte něco, co se vám nelíbí, není trest, není to karma, je to důsledek nevědomého směřování vlastní tvořivé energie. Být vděčný za sebe, vidět dar, kterým jsem, to je sval, který potřebujeme cvičit. Nejen v nouzi, pořád. A podobně to funguje s naším tělem, spojení s ním, vděčnost za něj, péče o něj je něco, co mnoho lidí zanedbává a mnoho z nás je zcela odpojených od těla. Dobrá zpráva je, že naše tělo je kdykoliv připravené spojení obnovit. Pokud se poznáváte v těchto řádcích, máte díky prostoru, který jsme získali možnost začít se změnou a je to cesta, která nekončí.

Benefit pro vás: Vy, vaše dary, kapacity, vaše úžasné tělo, kterému důvěřujete a které nemá důvod tvořit si stavy, jež ho ohrožují

6. Důvěřujme

Naši realitu zásadně ovlivňují naše úhly pohledu na svět. To jestli vidíme svět jako místo plné bojů, nespravedlnosti, násilí, nebo jako přátelské místo plné podporujících lidí a dostatku zdrojů pro všechny dělá obrovský rozdíl.

Stejně jako u každého z předešlých bodů mám pocit, že tento je TOP. Každopádně to, že sami nejsme schopni vidět smysl aktuální situace, neznamená, že tam není. Důvěra, že ať se děje cokoliv zvládneme to, je velmi mocná. Důvěra, že mé tělo je moudré a nepovede mě do zkušenosti, která by nebyla v mém zájmu, je posilující. Máme strach o sebe, o své blízké, důvěřujme i jim a nechme jim prostor pro vlastní volby a cesty, ač pro nás mohou být zraňující. Bez ohledu na to, jak dramaticky situace vypadá, pustit kontrolu a věřit, že vše pracuje v můj prospěch, dělá zázraky. Vždy a bez výjimky všechny dramatické události, kterými jsem prošla, přinesly do mého života mnoho pozitivních věcí. Vždy a bez výjimky negativní důsledky svých činů sklidil ten, kdo tuto sklizeň chystal pro mě. Vždy a bez výjimky. Můžete teď důvěřovat a uvolnit se o něco víc, než před pár minutami?

Benefit pro vás: uvolnění, větší odolnost proti stresu, zlepšení dýchání, prokrvení a imunity :-) 

7. Obracejme se více dovnitř než ven

Slavný citát říká, že kdo se dívá ven, sní a kdo se dívá dovnitř, probouzí se.

Ve svém nitru máme vše, co potřebujeme. Odpovědi na své otázky. Sílu zvládnout neuvěřitelné věci. Klid, prostor, volnost, lásku. Sami sobě jsme tou největší autoritou. Nikdo jiný není větší odborník na nás, naše tělo, naši cestu. Věnujte každý den chvíli tomu, pobýt sami se sebou v tichu. Můžete meditovat, můžete se ptát sami sebe, kdo jste, co ve svém životě chcete, co chcete a můžete druhým a světu dát a nikdo jiný to udělat nemůže.

Benefit pro vás: vypnete mysl, která tvoří katastrofické scénáře a najdete klid uvnitř sebe, který vám už nikdo nevezme, prostor, kam se můžete uchýlit nejen v karanténě

My všichni prostě chceme vědět. Jak to bude vypadat, jak dlouho to bude trvat, jaké to bude mít následky a výsledky. Abychom získali aspoň nějakou jistotu, hltáme předpovědi těch, co v našich očích vědí víc než my. Ať už jsou to vědci, konspirátoři, guruové, záleží na našem zaměření. Jak by vše vypadalo, kdyby dostatek lidí dokázal přijmout chaos, nejistotu a zaměřili svou pozornost nikoliv na epidemii, ale na sebe, společenství, Zemi? Osobně si myslím, že tato epidemie skončí tak náhle, jak začala. Kdy to bude nevím, ovšem záleží to i na nás.

V tuto chvíli je určitě rozumné používat roušku a ochránit sebe a své blízké. Udělat si zásoby a chodit mezi lidi co nejméně. Jednou ovšem tento stav skončí a my budeme muset zpět do života. I s vědomím toho, že až zmizí ten virus, jehož jméno jsem nevyslovila, může přijít nějaký jiný. Rouška je jen začátek. Svět okolo nás nezamořujeme jen kapénkami, ale také svým strachem, negativními emocemi, svými přesvědčeními a naučenými reakcemi. Převzít zodpovědnost za svůj život neznamená jen postarat se o naplnění potřeb přežití. Znamená to převzít zodpovědnost za své emoce, za to čemu věříme, co živíme svou energií. Když začneme důvěřovat sobě, svému tělu a budeme žít se záměrem být přínosem a darem pro druhé nikdy víc nemusí být to, čím nyní procházíme tím, co nás ohrožuje. Skončím zopakováním toho, co v mém příspěvku již zaznělo. Co kdyby to, jak dlouho bude aktuální stav trvat, a jak se bude vyvíjet, nebylo v tuto chvíli pevně dané? Co kdybychom celou situaci tvořili my sami svými volbami, tím kam směřujeme svou pozornost? Co byste si vybrali tvořit?

Přeji všem pevné zdraví, a pokud potřebujete podporu teď nebo kdykoliv jindy, na své cestě ke zdravému životu na všech úrovních, jsem tady pro vás.

Šárka©

www.sarkanaceste.cz