O Zemi, Grétě a ekologii

Tento článek nosím v hlavě jako námět už dlouho. Čekala jsem ani nevím na co, než jsem konečně sedla a píši. Proč právě dnes? Před chvílí jsem si přečetla článek o tom, jak nelegální těžaři v Brazílii zastřelili domorodce, který byl součástí hnutí, které chrání amazonský prales a přírodu. Zbytečně vyhaslý mladý život řeklo by se... jenže ono se nic neděje zbytečně. A možná i proto konečně dám svým uvědoměním hmotnou podobu. 

Ekologie a ochrana planety je poslední roky velmi diskutované téma. Státy přijímají řadu opatření, aby nedošlo k ekologické katastrofě, ekologičtí aktivisté bijí na poplach, Gréta objíždí svět a burcuje politiky. Mnoho lidí třídí odpad, snaží se snížit svou uhlíkovou stopu. Toto všechno je zajisté chvályhodné, ovšem stačí to?

Chod Vesmíru, tedy i Země, se řídí zákony, které se - na rozdíl od například Newtonova, či Archimédova - ve škole neučí, což ovšem neznamená, že tady nejsou a nefungují. Možná jste už slyšeli, že jak uvnitř, tak venku a jak nahoře, tak dole. V praxi můžeme tyto zákony vidět v chodu na poměrně jednoduchých příkladech. Ne nadarmo se říká, že všechny nemoci těla začínají v hlavě (jak nahoře, tak dole) a to, že naše emoce a nastavení je zásadní pro naši realitu je zase krásnou ukázkou toho, že náš vnitřní svět nachází svůj odraz v tom vnějším.

Když se na ekologickou situaci na Zemi podíváme touto optikou a půjdeme trochu více do hloubky, začne být brzy jasné, že jen třídění odpadu a omezení uhlíkové stopy kýženou změnu nepřinese. Pokud je to, co vidíme venku, odrazem toho, co má lidstvo uvnitř, my pouze odstraňujeme následky. A to je ještě dost často odstraňují ti, kteří je nevytvořili.

Když se na ekologickou situaci na Zemi podíváme touto optikou, nejspíš začneme připouštět, že nezdravé ovzduší je poměrně logickou paralelou k tomu, co potkáváme v lidech okolo sebe. A tím samozřejmě nechci říci, že lidstvo je zkažené. Je tady určitá část lidí, kteří prahnou po moci, drancují, chtějí kontrolovat lidi okolo sebe a to samozřejmě atmosféře okolo nich nepomáhá. Pak je tady ovšem také nemálo lidí dobrých, těch, kteří se opravdu snaží udělat hezký život sobě, lidem okolo sebe. Když se ovšem podíváme na vnitřní svět řady z nich, začíná nám to vše dávat ještě větší smysl. Řada z nás je naučená fungovat ve strachu, v pochybnostech o sobě, o svých schopnostech. Cítíme se bezmocní a malí tváří v tvář globálním problémům, které vlastně bez nás řeší vládnoucí strany a lidi. Svou realitu tvoříme opakováním vštípených vzorců, přesvědčení a v neposlední řadě velkou pozornost dáváme svým omezením. Co tohle tvoří okolo nás?

Tady někde mi do úvah vstupuje Gréta. Zajímavá postava ekologické aktivistky, která svými plamennými projevy polarizuje společnost. Jedni jí dávají za pravdu, jiní ji vidí jako účelně zfanatizovanou figurku, jejíž úkol je odvrátit pozornost od skutečně důležitých věcí. Přiznám se, že mě Gréta nechává v klidu, dovoluji si nemít na ni názor. Co bych však přece jen ráda podotkla je, že z mého úhlu pohledu má šanci přinést dlouhodobý dopad a změnu někdo, kdo více spojuje, než rozděluje. Někdo, kdo svým vystupováním vede lidi spíše ke společné diskuzi a hledání cest k řešení, než k sebeobraně, která logicky po emotivních projevech Gréty u řady politiků přichází. Příkladem takového člověka, který toto dokázal, pro mě byla třeba princezna Diana. Přemýšleli jste někdy o tom, proč ji lidi měli tak rádi?

Osobně jsem nastavením optimista a věřím, že ekologická katastrofa, která by znamenala konec naší civilizace nepřijde. Věřím tomu, že Země je vědomá bytost a nikoliv bezmocná oběť působení člověka. Naši podporu a vědomou přítomnost však velmi potřebuje. Jakou změnu by přineslo, kdyby podobně jako stoupá množství lidí, kteří třídí odpad, přibývalo lidí, kteří přebírají zodpovědnost za to, co tvoří okolo sebe? Kdybychom kromě odpadu fyzického třídili odpad v naší hlavě? Jak by vypadala naše Země, kdybychom se podobně ve velkém zbavovali naučeného strachu, bezmoci, nefunkčních přesvědčení a vzorců? Kdybychom každé ráno poděkovali Zemi za vše, co nám dává?

Zamýšlela jsem se nad tím, co vlastně třeba výše zmíněná Diana dělala, že její charitativní činnost byla tak úspěšná. Ano samozřejmě - byla princezna, byla krásná, nosila krásné róby, plnila svými aktivitami i excesy stránky novin a bulváru. Především však svou energií otvírala srdce lidí, kteří se s ní setkali i nesetkali.

V tuto chvíli tu na první pohled nemáme podobně výraznou bytost, když odmyslím Grétu. Opravdu však nemáme? Já tady totiž jednu krásku vidím. Jednu krásku, která se snaží otevřít naše srdce každý den. Nosí nádherné róby. Patří k nejfotografovanějším celebritám vůbec. A občas svými excesy plní stránky novin. Jen my ji občas přehlížíme. Kdo to je? Naše Země. Vím, není to žádná princezna. Je to "jen" náš domov.

Chtěla bych, aby si každý, kdo tento text čte a bude číst, uvědomil jednu velmi důležitou věc. Dokážeme hodně, když chceme. Nejsme bezmocní. Změna začíná u každého z nás. Gándhího proslulá věta "Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě", je v tomto smyslu naprosto výstižná. A když nás, kteří jsme ochotni si to vybrat a takovou změnou být, bude stále víc, změna jistě přijde. Přidáš se k té vlně?

Šárka ©