O volbách trochu jinak

Naším kolektivním prostorem aktuálně asi nejsilněji rezonuje téma nadcházejících prezidentských voleb. Přiznám, že mě baví sledovat pohnutky, které lidi vedou k tomu volit, či nevolit a koho volit. Narážím na argumentace týkající se voleb jako takových, jednotlivých kandidátů a tak jsem si řekla, že se pokusím přinést ještě trochu jiný pohled.

OTÁZKA VOLIT ČI NEVOLIT

Volební účast je u nás stabilně mnohem nižší, než by se čekalo. Důvodů může být spousta, od nezájmu o veřejné dění, přes přesvědčení, že hlas jednotlivce nic nezmění, až po víru, že vše je rozhodnuté předem a nemá smysl se snažit.

Komunitou lidí, které bychom mohli označit jako vědomé, rezonuje poslední dobou trend volby ignorovat, házet do urny prázdné obálky atd. Každý trochu jinak vysvětluje, čeho tím chce docílit, nejčastěji je to snaha nepodporovat nefunkční a zkažený systém. Někdo věří, že když nepůjde volit, neponese důsledky volby, která je v případě všech kandidátů volbou špatnou. Tak se podívejme, co tohle tvoří energeticky.

Na prvním místě je třeba říci, že i neučinit žádnou volbu, je volba.

Ať se nám to líbí, či nelíbí, něčemu svou volbou dovolujeme v realitě naší společnosti převládnout. Mnoho lidí má pocit, že "zlo" má vždy převahu. Jiní věří tomu, že zlo neexistuje, že je to iluze, jdeme přece do jednoty, nebo ne? Věřte tomu, že popírání a ignorování ještě nikdy nezpůsobilo, že by "dobro" vyhrálo. Pohádky o tom, že hra mezi dobrem a zlem neexistuje, že to je iluze, jsou jedním z největších bludů, minimálně na naší úrovni.  Realita je taková, že přesně díky těmto mechanismům snaha škodit, ovládat, manipulovat psala příběhy, které bychom raději nečetli. V řadě velmi důležitých momentů skutečně bylo zlo hybnou silou dějin. Bylo to tak proto, že má takovou moc? Bylo to tak proto, že dobro je bezmocné a slabé? Nikoliv, bylo to tak především proto, že nebylo dost dobrých lidí, kteří by tomu řekli jasné ne, kteří by to zastavili.   

Tak jak stále stoupá intenzita společenského dění v posledních letech, řada lidí má tendenci se od toho distancovat, jít "mimo systém". To vypadá velmi pochopitelně, protože reálně nás okolní dění skutečně konfrontuje s nepříjemnou realitou a je zdrojem značného stresu, když to dovolíme. Uchýlit se do bezpečí vnitřního světa a ignorovat to, co se děje okolo, je jistě dovednost, kterou potřebujeme. Když to ovšem udělají všichni, kteří si přejí žít v lepších podmínkách, v lepším systému, je tohle cesta, jak toho docílit?

Když si dokážeme tvořit svou vlastní realitu, která vlastně vůbec nemusí kopírovat realitu většiny lidí, je to velká věc. Nicméně je to první krok. My pak s touto dovedností potřebujeme jít do světa a konat i venku. Tedy v realitě činit takové volby, které povedou ke změně. Postavit se tomu, co pro nás nefunguje, říci tomu ne. Celkově bych řekla, že smyslem našeho bytí tady není jít mimo systém, jako spíš jít skrz a změnit ho. To je něco, co se nedá udělat zvenku. Samozřejmě i v rámci tohoto procesu je zcela běžné, že si tvoříme paralelní reality, jiné možnosti, ovšem jejich smyslem je úplně nejvíc inspirovat a ukazovat, co je možné a o zkušenosti, které získáme, obohacovat kolektivní pole. Tak se tvoří mimo jiné změna systému.

Přiznám, že mě celkem baví přesvědčení, že když nezvolím nikoho, neponesu důsledky, nově zvolený prezident a jeho vystupování a volby nebudou mít dopad na mou realitu. Je tady někdo, kdo ignoroval parlamentní volby a nepotkává v realitě důsledky aktuální vládní politiky? Samozřejmě, že je zcela legitimní si říci, že pokud stoupají životní náklady, prostě vyděláme víc peněz a je to vyřešené. Ovšem mohly by proudit někam úplně jinam a nemohou. Z mého úhlu pohledu se v podobných postojích mnohem víc, než úroveň vědomí, odráží neochota nést zodpovědnost za kolektivní tvorbu, jejíž jsem součástí. Vybrala jsem si tady být, vybrala jsem si být součástí této společnosti. Ano, tato volba proběhla na úplně jiné úrovni než tady, ovšem byla to má svobodná vůle. Psát o iluzi oddělenosti a toho, co z ní plyne, není ovšem smyslem tohoto textu.

Co bych naopak zmínit v tomto kontextu chtěla, je fakt, že svou realitu, stejně jako svůj podíl na kolektivní tvorbě netvoříme jeden den a jednou konkrétní volbou. Každý den rozhodujeme o tom, co se v naší realitě prosadí a co ne. Nefunguje to tak, že já jednou za čtyři roky někomu odevzdám svůj hlas a on pak pro mě vytvoří realitu, která bude fungovat a ve které mi bude dobře a vše pofrčí. To je iluze. Stejně jako přesvědčení, že jedna volba pro mě bude mít důsledky tak dlouho, než mi někdo venku umožní zvolit si znovu. Jsme tvůrci své reality ne díky volbám, které nám umožní někdo jiný, ale díky volbám, které se rozhodujeme dělat my sami každý den. Klíč je v tom, dělat volby, které nás přibližují k tomu, co chceme žít, nikoliv oddalují.

JAK TEDY VOLIT?

To, co potřebujeme udělat na prvním místě je, podívat se, z jakého prostoru volíme. Reálně jen málo z nás skutečně zná jednotlivé kandidáty. Víme o nich to, co napíší média, to co o nich prezentují jejich marketingové týmy, to ovšem není ten prostor, ze kterého do toho je moudré jít. Neznáme ty lidi, známe jejich mediální obraz. Chceme za prezidenta něčí mediální obraz? Já tedy ne. A tak přináším pár otázek a možných úhlů pohledu, odpovědi se ode mě čekat nedají. I tak věřím, že následující body mohou vnést do vašich voleb trochu více jasnosti.

1. Odpovědi hledejte uvnitř, nikoliv venku.

Články, debaty, volební kalkulačky, tohle všechno je dobré na to, vidět toho člověka v akci, vidět, jak reaguje, myslí, jak se chová. Ovšem jinak - hledat názorovou shodu je ošemetné. Předpokládejte, že oni mají instrukce, co říkat. Svůj názor také mohou kdykoliv změnit. Vy uvnitř sebe dobře víte, kdo je pro vás tím kandidátem, který může být pro posun společnosti žádoucím směrem největším přínosem.

2. Vypněte soudy.

Jestli existuje něco, co nás zaručeně udrží přesně tam, kde jsme, jsou to naše soudy, naše soudy o druhých, o sobě. Jsme mistry v tom, vědět, kde je jediná zaručená pravda a vědět to navzdory tomu, že posuzujeme lidi, které jsme nikdy nepotkali na základě zprostředkovaných popisů událostí, u kterých jsme nebyli. Máme tendenci přejímat hotové názory, pohledy a soudy, které nám předkládají média. Masmédiím se opravdu nedá věřit. Jděte po tom, co víte vy, ne po tom, co chce někdo jiný, abyste věděli.

3. Nehledejte dokonalost.

Stejně jako vy i já, také prezidentský kandidát je jen člověk. Nenajdeme nikoho, kdo by byl jen dobrý, nebo jen špatný. My ty aspekty, které nezapadají do soudů, které o něm máme, prostě nevidíme. Všechno v této realitě má oba póly, polarity jsou v zásadě opačné póly jedné a té samé kvality. To, co vnímáme jako pozitivní může mít při nesprávném použití a načasování negativní dopad a naopak. Dívejte se víc na to, co ten člověk tvoří, co je za ním, jestli žije to, co hlásá, stojí si sám za sebou a za tím, co říká, že je pro něj důležité.

4. Buďte otevření.

Zcela jistě vás překvapí to, co se vám bude ukazovat, když nepůjdete po tom, co vědí jiní, když si dovolíte vědět to, co víte vy. Pokud děláte volbu z tohoto prostoru, nemůžete šlápnout vedle. Zároveň počítejte s tím, že naše záměry se ukazují vždy jinými cestami, než my předpokládáme a že aby se něco změnilo, často se předtím musí to původní rozpadnout.

5. Uznejte sami sebe jako tvůrce.

Ač si to mnoho lidí nemyslí, neexistují žádné oběti. Všichni jsme tvůrci, všichni si volíme svou realitu každý den, všichni se zapojujeme do společné tvorby, byť někdo tím, že se nezapojuje. Máte pocit, že není koho vybrat, že tady pro vás nejsou žádné možnosti? Máte pocit, že nedokážete ovlivnit to, co se děje okolo vás? Prozkoumejte svá přesvědčení a podívejte se na to, kde ve vašem životě zažíváte přesně tohle. I to, jací kandidáti stojí dnes před námi, je kolektivní tvorba. Neprosadila se slušnost? Neprosadila se lidskost? Dobrá zpráva paradoxně je, že naše politická reprezentace a řada kandidátů na prezidenta nám poskytuje obrovský prostor zpracovat si své soudy. Možná je tohle jejich jediná role.

6. Ptejte se a buďte ochotní vědět.

Tady přichází prostor na možné otázky. Možná vás napadnou ještě další. Ptejte se sebe a dovolte si vnímat a přijímat odpovědi.

Co tvoří a žije tento člověk? Je to expanze, možnosti, nebo stagnace a úpadek?

Nakolik v souladu je to, co tento člověk říká a co opravdu tvoří a žije?

Je tento člověk přínosem pro naši společnost? 

Pokud si vyberu toto, umožní mi tato volba přiblížit se realizaci mé vize světa?

7. Vypněte logiku.

Úplně to vidím, to vaše zdvižené obočí. :-) Vypněte logiku. Zvláště racionálně zaměření lidé si nejspíš řeknou, že to je přesně to, co udělat v tomto případě nejde. Osobně rozlišuji mezi logikou a vědomím, mezi logikou a pragmatismem, to nejsou stejné věci. Být si vědomý, znamená vědět, mít jasno, to ovšem nemá s logikou nic společného. Volit na základě toho, co vím, je pragmatické, nikoliv logické. Sama jsem v životě potkala takovou spoustu věcí, které byly zcela v rozporu s logikou, kompletně za hranicemi toho, co bych si kdy myslela, že je možné a přesto bylo vlastně nakonec jasné, že ten vývoj byl jasným vyústěním mých voleb, že logiku už ze zvyku na cesty dovnitř prostě neberu. Zkuste to se mnou. 

Dalo by se toho napsat ještě hodně, ovšem slíbila jsem si, že budu stručná. Věřím, že tento text přinesl nové úhly pohledu na to jestli, a jak volit, stejně jako vědomí, že doopravdy volíme každý den, ne jen tehdy, když někdo uspořádá volby. Šťastnou ruku všem, volme pro život, pro růst, pro expanzi!