Milý Jaromíre...

12.04.2020

Dnes mi kromě spousty přání, za která moc děkuji, přibyl na zdi zajímavý dotaz. Co ses Šárko naučila za poslední rok? A jaké jméno by sis za tu dovednost dala? Nějak jsem věděla, že se mě ústy Jaromíra zeptal Vesmír. A tak jsem se ptala sama sebe, co jsem se za poslední rok naučila a co Vesmír chce, abych si  uvědomila. 

Před rokem touto dobou jsem po mnoha letech, kdy jsem byla dost vidět, odešla dobrovolně do ústraní. Dělala si terapie pro pár lidí a měla klid. Prostoru učit se bylo mnoho. Umím o hezkých pár anglických slov víc, tak nějak samovolně. Naučila jsem se mnoho o tom, jakým způsobem opravdu tvoříme naši realitu. A především jsem se naučila mnoho o sobě. 

Zjistila jsem jaksi empiricky, jak je to myšleno, že klíč ke všemu, co potkáváme ve vnějším světě, se nachází v nás. Že neexistuje žádné venku. Dlouhé roky jsem se starala hlavně o druhé, o to, aby se měli dobře. A když se tak člověk stará hlavně o druhé, nezbývá mu moc času starat se také o sebe. A můj rok v ústraní mi přinesl zejména možnost potkat naplno sebe. Co jsem zjistila? 

Že být silná neznamená všechno vydržet. 

Že zdaleka ne všechno, co vidíme na druhých, je zrcadlo. 

Že konečně opravdu umím nebýt hodná holka, když to nevytváří víc. 

Že nést zodpovědnost neznamená dělat matku komukoliv jinému, než svým dětem. 

Že stavět se k situacím stále stejně (s trpělivostí a laskavostí) je slepá ulička. 

Že mít dovolení pro sebe, být vděčná za sebe, to je klíč k tomu, abych mohla mít opravdové dovolení pro druhé.

Že až když vidíme svou hodnotu, může nás opravdu ocenit někdo jiný. 

Zblízka jsem potkala své strachy, ovšem také své dary. Tohle je moment, který mi ukázal hodně. Je pravda, že když se rozdávaly administrativní a technické talenty, stála jsem na konci a dělala si nehty. Ovšem také je pravda, že na mnoha jiných místech jsem využila toho, že nehty mám hotové a vzala si co šlo. :-) A tento pohled mi umožnil pochopit a odpustit všem těm, kteří mě roky pomlouvali a záviděli mi. Když se podívám na sebe optikou někoho, kdo posuzuje druhé z pohledu vlastní nedostatečnosti, chápu, že někomu může připadat, že mi toho padá do klína hodně a nemusím pro to vůbec nic dělat. 

Celý život jsem se snažila na sebe příliš neupozorňovat, zmenšovat se, nezářit tolik, aby se vedle mě ostatní necítili špatně. Odjakživa jsem pomáhala těm, kteří na tom nebyli tak dobře, neuměli či neměli to, co já. Zpětně si myslím, že jsem to dělala zejména proto, abych byla přijatelnější, aby bylo vidět, že o to, co mám a umím, nemám problém se podělit, aby mě měli rádi. Naivně jsem si myslela, že závistivci a drbny mi dají pokoj, což se ovšem nedělo. 

Dnes ráno, když jsem vstala, říkala jsem si, že mi něco chybí. Že na to, abych mohla otevřít další rok svého života ještě něco potřebuji vidět, pochopit, prožít.  Pár měsíců se ptám, co se mi Vesmír snaží říci tím letošním časováním mého narozeninového dne. Velikonoční neděle, vzkříšení, Ježíše, kde se já mám znovuzrodit? 

Za uplynulý rok jsem si několikrát musela říci - bacha, Šári, tohle je situace, kterou řešíš dlouhé roky zase a znova a pokud to má dopadnout jinak, zcela jistě se po tobě nechce, abys byla trpělivější. vstřícnější, otevřenější... budeš muset udělat to, co sis nikdy nedovolila. A tak jsem to dělala. A ono to fungovalo. Věděla jsem, že ještě někde to bude přínosné udělat. Kde, kde, kde? 

Přiznám se, že za poslední rok jsem byla mnohokrát v pokušení si v ústraní zůstat napořád. Tichý hlas uvnitř říkal, že samozřejmě mohu, pokud si to opravdu přeji, ovšem... Že jsou tady záležitosti, které nikdo jiný udělat nemůže. Že mám dary a talenty udělat to, co jsem už jednou dělala způsobem, který je jen mně vlastní. Udělat to jinak a na zcela jiných základech. A ano, znamená to být zase vidět a počítat i se závistí a pomluvami. Může to být takové, jako to bylo. Může to být ovšem také takové, jaké to ještě nikdy nebylo. Stačí si to dovolit, stačí si troufnout to chtít. 

Milý Jaromíre,

za poslední rok jsem se naučila zejména dovolit si stavět se k věcem jinak, než kdykoliv předtím, jít daleko za hranice své komfortní zóny. A proto do dalšího roku svého života vstupuji s tím, že si dávám závazek poslat k šípku zmenšování sebe, začít Zářit a být vidět. Dávat proto, že mohu a ne proto, abych dokazovala svou hodnotu. Odvážit se ukázat, co ve mně je, autenticky. 

Děkuji za Tvou otázku.  :-) 

Šárka

P.S. Jméno si nechám svoje. Pro tuto inkarnaci a toto tělo jsem si ho vybrala. A za hranicí svého těla... consciousness, space, clarity. :-)